Poslední dny v Mexiku
Poté, co jsem se jakž-takž usušila a převlíkla, šli jsme na narozeninovou oslavu kamarádky mé host-matičky. Její manžel je z Holandska, ona je mexičanka, spolu se bavěj napůl anglicky a napůl španělsky. Tak jsme zpívali "hodně štěstí, zdraví" ve všech jazycích, které se nám povedlo dát dohromady. Slyšeli jsme tu anglickou, vlámskou, španělskou, českou a čínskou verzi :D
No, sranda. A po oslavě jsme došli zpět domů. (samozřejmě slejvák stále přetrvával)
Poslední večer byl smutnej. Věděla jsem, že se mi bude po Mexiku stejskat. Ujednala jsem s jedním z bratranců, že mu pošlu evropskou čokoládu, kterou má rád, ale v Mexiku jí nesežene... :D Tak jsme se tak nějak rozloučili, protože další den jsme s nejbližším host-rodinným kruhem odjížděli brzo ráno a nemyslela jsem, že by se tetička s bratranci probudili ve 4:30, jen aby se rozloučili.
Probudili se. Tak jsme se rozloučili podruhé a vydali se na cestu na letiště. Po malém technickém problému, kdy mi málem uletělo letadlo, jsme se všichni spokojeně sešli na palubě a později dorazili domů.
Následující víkend jsem strávila nemocná v posteli, abych mohla v pondělí zčerstva vyrazit do školy...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář