Challenge project
Asi tři týdny před Vánocema nám pan učitel angličtiny představil novou knížku a s ní i nový projekt. Knížka se v češtině jmenuje Útěk do divočiny. Na motivy tohoto literárního díla (u kterého jsem několikrát usnula) jsme si měli vybrat nějakou "výzvu," nějak se překonat, k něčemu se dokopat :D
A tak jsem se rozhodla, že se budu po dvanáct dní (zbylách 12 dní do vánočních prázdnin) každý den učit. A aby to mělo pro mě nějakej význam, učila jsem se Španělštinu. Jako závěrečný projekt jsem měla naplánováno jít do města a něco koupit. Má host matička to odsouhlasila a řekla, že pro ní musím přinést nějaký kytky. Řekla mi, že je seženu na stejném trhu, jako jsme kupovaly maso.
Byl to poslední den našeho pobytu v Mexiku, odpoledne. Slunce svítilo, bylo pěkných třicet stupňů. Vyrazila jsem v sukni, tílku, sandálech - prostě tak, abych se neupekla. Měla jsem plán: nejdřív půjdu na Plaza Grande a koupím nějaký suvenýry pro kamarádku a po cestě zpět se stavím na trhu u Kostela Santiaga a půjdu domů. Plán pěkný... vyšla jsem... ani jsem nedošla na Plaza Grande a začalo pršet. Teda to nebyl déšť, to byl tropickej slejvák
Chtěla jsem počkat v podloubí jednoho z domů, ale po pěti minutách stejně intenzivního deště jsem to vzdala a pokračovala směrem k PG. Celkem úspěšně jsem se rukama nohama domluvila v malých obchůdcích, usmlouvala (což původně nebyl můj úmysl) cenu jednoho produktu na polovinu a vydala se na cestu zpátky na trh. Přišla jsem, našla jsem stánek s květinami...A? Nikdo tam už nebyl. Bylo něco kolem páté hodiny. :D A teď co?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář